Svatební den se pro mě proměnil v naprostou noční můru ve chvíli, kdy se mi můj snoubenec chladně podíval do očí a před třemi stovkami hostů pronesl slova, která mi vyrazila dech. Zrada u oltáře měla být mým veřejným ponížením, jenže nečekaný zásah z přední řady změnil všechna pravidla hry.
Kruté odmítnutí před stovkami svědků
Můj ženich Adrian Vale mě zničil přímo před oltářem a nejhorší na tom byl klid, s jakým to udělal. Podíval se mi přímo do očí a bez sebemenšího zaváhání prohlásil:
„Nemohu si tě vzít, Eleno. Nikdy jsem tě nemiloval.“
V kostele se nejprve rozhostilo hrobové ticho, které vzápětí vystřídal šum tichých, ale ostrých hlasů. Prsty jsem křečovitě sevřela svatební kytici, až se stonky bílých růží zlomily. Adrian přede mnou stál ve svém černém smokingu – dokonalý, uhlazený a naprosto prázdný.
Přímo za ním stála jeho matka Camille. Pozvedla bradu s lehkým úsměvem, jako by právě sledovala, jak z jejich rodinného jména mizí nežádoucí skvrna.
Dokonale naplánovaná past
Vzápětí jsem si všimla Vanessy. Seděla ve druhé řadě v křiklavě červených šatech, jednu ruku majetnicky položenou na břiše a druhou si otírala falešné slzy. Byla to Adrianova bývalá partnerka, žena, kterou jeho matka pozvala za mými zády.
Adrian se poté obrátil k hostům a pronesl:
- Omluvil se přítomným za vzniklé nepříjemnosti.
- Zdůraznil, že si nenechá zničit život ze soucitu.
- Zajistil, aby každé jeho slovo zaznamenaly přítomné kamery.
Tato promyšlená zrada u oltáře nebyla náhodná. Můj otec zemřel, má malá účetní firma se ocitla na pokraji krachu poté, co Adrian přesvědčil polovinu mých klientů k přechodu k němu, a nájemní smlouva k mému bytu byla přepsána na jeho jméno. Byla jsem dohnána do kouta.
Tajemství, které mělo zůstat skryto
Camille ke mně přistoupila a dotkla se mého závoje s neskrývaným odporem. Vybídla mě, abych zachovala dekorum a v tichosti odešla. Když jsem se Adriana zeptala, zda to byl celou dobu jejich plán, pouze se pousmál a odpověděl, že jsem byla jednoduše užitečná.
Z lavic zazněl něčí posměšný smích. Tváře mi hořely, ale nehnula jsem se ani o krok. Adrian totiž zapomněl na jednu zásadní skutečnost.
Dříve než jsem se stala jeho poslušnou nevěstou, pracovala jsem jako forenzní účetní najatá k prověření charitativní nadace jeho rodiny. Než mě okouzlil a požádal o ruku, pečlivě jsem zkopírovala každou účetní knihu, každý zahraniční převod i každý zfalšovaný doklad o darech. Teprve předchozí noc mi došlo, proč mě potřeboval zlomit – věděla jsem příliš mnoho.
Nečekaný spojenec vystupuje ze stínu
V napjatém tichu kostela náhle prořízl vzduch hluboký, chladný hlas:
„V tom případě patří mně.“
Všichni přítomní se otočili. Z první řady vstal Lucian Moretti – vysoký, rozvážný muž v antracitově šedém obleku a zároveň nejobávanější mafiánský boss ve městě. Vykročil uličkou směrem ke mně s naprostou samozřejmostí a nabídl mi ruku.
Adrian v tu chvíli znatelně zbledl. Lucian se ke mně naklonil a tiše zašeptal, abych se usmála, protože jejich noční můra právě začala.
